STŘEDOVĚKÁ TĚŽBA ZLATA NA HORSKÉ KVILDĚ
Významnou součástí dějin Horské Kvildy je éra dolování zlata. Naleziště zlata mezi Zhůřím a Horskou Kvildou patří k nejvýše položeným na Šumavě. Těžba zlata a jeho rýžování probíhalo na Horské Kvildě pravděpodobně ve 14. století. Z této doby máme písemně doloženou existenci háje zvaného Kvilda i se zmínkou o zlatě, do 14. století jsou rovněž datovány nálezy artefaktů z oblasti Horské Kvildy. Datování těžby zlata do 14. století dobře zapadá i do širších historických souvislostí, kdy za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. došlo v českých zemích k největšímu rozvoji dobývání drahých kovů v české historii.
V minulosti se v oblasti Horské Kvildy zlato dobývalo jednak rýžováním v náplavech, jednak dolováním na primárních ložiscích. Rozsáhlá rýžoviště podél vodotečí dokládají, že primární zdroje zlata se nacházejí ve svazích nad nimi. Topograficky lze pozici pozůstatků po dolování situovat po obou stranách průběhu Zlaté stezky od Hamerského potoka směrem dál na Zhůří. Původní cesta patrně záměrně protínala téměř všechna důlní pásma. Byly zde nalezeny haldy hlušiny po dolování, šachtice a propadlé štoly (pinky). Pinky, kterých bylo zaměřeno přes 400, jsou seskupeny do pinkových tahů. Výškový rozdíl děl je téměř 150 m. Největší pinky dosahují průměru 12 m, jejich největší hloubka je kolem cca 5 - 6 m. Hojné nálezy těchto středověkých zlatých dolů jsou situovány v lese v pramenné oblasti Mezijezerního potoka severně od Horské Kvildy, jižně od vrcholu Břemene, v lese od západního konce obce směrem k Hamerským domkům (pinkový tah cca 300 m dlouhý). Zlatonosnou horninou je zde převážně křemen s arzenopyritem, se kterým tvoří zlato srůsty.
Zlato se získávalo tak, že se vytěžená hornina roztloukala v zlatorudných mlýnech a do rozemletého prachu byla přidávána rtuť, se kterou se pak slučovalo zlato uvolněné z rozemleté horniny. Směs zlata a rtuti se jmenuje amalgám. Následně se rtuť odpařila a bylo získáno relativně čisté zlato.
Rýžováním, prosíváním písku, se zachytávaly zlatinky vyplavené z primárního ložiska do vodních toků. Staré sejpy (rýžovnické kopečky) po rýžování zlata se nalézají na horním a středním toku Hamerského potoka v Horské Kvildě a téměř po celé délce jeho dvou pravostranných přítoků, Vydřího (Ranklovského) potoka na východě a Mezijezerního potoka na západě. Na loukách jižně podél Hamerského potoka jsou velmi dobře patrné mísovité prohlubně po povrchové těžbě zlatonosných rozsypů a místy jsou patrné i strouhy, jimiž byla přiváděna voda k právě těženým partiím nebo zbytky hrází zadržovacích vodních nádrží.
Mnoho stop po dolování zlata v minulých letech značně utrpělo, některé sejpy byly rozvezeny na opravu cest, pinky jsou ničeny vývraty i lesní těžbou, přesto zachovalost zdejšího historického systému dolování zlata jej činí unikátní v rámci celé České republiky.
V minulosti se v oblasti Horské Kvildy zlato dobývalo jednak rýžováním v náplavech, jednak dolováním na primárních ložiscích. Rozsáhlá rýžoviště podél vodotečí dokládají, že primární zdroje zlata se nacházejí ve svazích nad nimi. Topograficky lze pozici pozůstatků po dolování situovat po obou stranách průběhu Zlaté stezky od Hamerského potoka směrem dál na Zhůří. Původní cesta patrně záměrně protínala téměř všechna důlní pásma. Byly zde nalezeny haldy hlušiny po dolování, šachtice a propadlé štoly (pinky). Pinky, kterých bylo zaměřeno přes 400, jsou seskupeny do pinkových tahů. Výškový rozdíl děl je téměř 150 m. Největší pinky dosahují průměru 12 m, jejich největší hloubka je kolem cca 5 - 6 m. Hojné nálezy těchto středověkých zlatých dolů jsou situovány v lese v pramenné oblasti Mezijezerního potoka severně od Horské Kvildy, jižně od vrcholu Břemene, v lese od západního konce obce směrem k Hamerským domkům (pinkový tah cca 300 m dlouhý). Zlatonosnou horninou je zde převážně křemen s arzenopyritem, se kterým tvoří zlato srůsty.
Zlato se získávalo tak, že se vytěžená hornina roztloukala v zlatorudných mlýnech a do rozemletého prachu byla přidávána rtuť, se kterou se pak slučovalo zlato uvolněné z rozemleté horniny. Směs zlata a rtuti se jmenuje amalgám. Následně se rtuť odpařila a bylo získáno relativně čisté zlato.
Rýžováním, prosíváním písku, se zachytávaly zlatinky vyplavené z primárního ložiska do vodních toků. Staré sejpy (rýžovnické kopečky) po rýžování zlata se nalézají na horním a středním toku Hamerského potoka v Horské Kvildě a téměř po celé délce jeho dvou pravostranných přítoků, Vydřího (Ranklovského) potoka na východě a Mezijezerního potoka na západě. Na loukách jižně podél Hamerského potoka jsou velmi dobře patrné mísovité prohlubně po povrchové těžbě zlatonosných rozsypů a místy jsou patrné i strouhy, jimiž byla přiváděna voda k právě těženým partiím nebo zbytky hrází zadržovacích vodních nádrží.
Mnoho stop po dolování zlata v minulých letech značně utrpělo, některé sejpy byly rozvezeny na opravu cest, pinky jsou ničeny vývraty i lesní těžbou, přesto zachovalost zdejšího historického systému dolování zlata jej činí unikátní v rámci celé České republiky.
::Tento web nevyužívá Cookies. ::
2022 Všechna práva vyhrazena - Obecní úřad Horská Kvilda ::