JOHANN LUKSCH: KVILDSKÉ POUTĚ
Milostiplná Matka Boží na Svaté Hoře u Příbrami odedávna přitahovala kvildské poutníky. Byla to ovšem daleká cesta. Když byla pak vybudována železnice až do Sušice a Vimperka, vracívali se Kvildští ze Svaté Hory domů nazpátek železným ořem. Po prvé světové válce poutě do Příbrami ustaly.
O to slavnostněji a s neutuchající věrností se na 4. července o svátku svatého Prokopa vypravovaly každoroční poutě ke svatomartinskému kostelu v Nicově (Nitzau). Byly dědictvím starého slibu daného sedláky, dřevorubci, borkaři a řemeslníky ze vsí a samot Horská Kvilda(Innerergefild), Vydří Most (Bruckhäuser, Wiedrabruck) a Zhůří (Haidl) za pomoc Boží v době dobytčího moru někdy v roce 1850 či 1860. Naši předkové věrně dostáli tomu slibu, učiněnému v těžké nouzi, až do roku 1944. Z každého domu se na tu pouť vydávala vždycky jedna nebo i dvě osoby.
Celé vyprávění Johanna Luksche o Kvildských poutích naleznete zde: