Z HISTORIE USEDLOSTI POLLAUF (DNES HOTEL RANKL)

Historie této usedlosti sahá hluboko do středověku, kdy usedlost plnila úlohu hostince a mýtnice při tehdejší Zlaté stezce. Usedlost zřídilo a vlastnilo město Kašperské Hory. To později prodalo usedlost podmíněně občanu jménem Tobias Müller, tedy město zůstalo nadále vlastníkem. Müller byl poule dědičným pachtýřem, platil nájem a plnil i další závazky. V roce 1680 přešel pacht na svobodné lidi Nikolaus a Marie Priam. Místo roboty musel k užitku města provozovat hospodskou činnost a pocestné zaopatřovat pivem a pálenkou ze svého provozu. Hospoda ležela právě na rozcestí soumarské cesty z Kašperských Hor do Pasová a ze Sušice do Grafenau.

Za svůj dvůr platil nájem dvakrát do roka 1 gulden a 20 krejcarů. Měl rovněž právo pást dobytek v městských lesích. Ve svém vlastním lese mohl kácet dříví pouze pro své topení a opravy budov v usedlosti; bylo mu ale zakázáno prodávat popel nebo dřevo k topení ve sklářských hutích. Ve vyznačeném revíru mohl lovit zvěř a rybařit, ale za to musel platit "Ptačí nájem" a dále z každého složeného kusu vysoké musel odeslat pánům z Hor bezplatně zadní čtvrť. Také se musel zavázat, že ve válečném čase bude poskytovat přístřeší.

Nikolas Priem dobře hospodařil, zakoupil kus vysokohorské louky a černého lesa a postavil druhý obytný dům. Jeho syn Lukas se oženil se Suzanne rozenou Franz z Regenu, převzal usedlost v roce 1707 a zvětšil ji tak, že město mohlo zvýšit nájemné. Posléze sám sebe označil jako "Filiální celnice a cedulový výběrčí", k čemuž je pověřen. Takže Pollaufův hostinec byl zřízen jako celní bod pro obě cesty.

V roce 1757 hospodařící Adam a Dorothea Pollauf, za stejných podmínek jako jejich předchůdce, spotřebovali z luk 406 centů sena. Adamův syn Johann Adam převzal roku 1795 majetek koupí za 2.575 zlatých. Tehdejší stav dobytka byl průběžně 8 tažných volů, 1 kůň, 12 krav na mléko, 16 telat a dalších 16 kusů dobytka. Následoval jej jeho syn Erhrt 1855,který hospodařil 15 let. Jeho paní Marie Anna předala dvůr Matthiasovi 1873, který si po dvou letech vzal jako pani Veroniku Bauer z Grünberghofu. Do manželství přinesla 180Q zlatých. Statek měl v tomto čase hodnotu okolo 6.818 zlatých a výměra půdy činila 84,45 ha.

Následovník Matthiase nebyl znám. Po něm přišel Friedrich Pollauf, který padl v prvé světové válce. Jeho bratr Dr. Pollauf, který byl v rakouském parlamentu, padl v roce 1916. Poslední německý majitel se jmenoval Friedrich Pollauf narozený 1914, byl odsunut v roce 1946 a zemřel 195O.

Dne 20. října 1950 Národní pozemkový fond vystavil přídělovou listinu ve které uvádí, že usedlost č.p. 18 s asi 16.5 ha byla přidílena přídělci jménem Voldřich Jaroslav a Růžena, Horská Kvilda 13.

Tento příděl byl v roce 1952 zrušen z důvodu že ONV ve Vimperku, školský referát, potřebuje nutně budovy usedlosti čp. 18 v Horské Kvildě pro splnění svých úkolů v pětiletém plánu. V této době se uvádí hodnota odebírané budovy, bytového zařízení a provedených zde investic 71.031,60 Kčs a mrtvého inventáře s pozemky 40.200,- Kč. Pozemky přešly na stát a budova na školství. V roce 1980 převzal Útvar hlavního architekta Prahy budovu a provedl její přestavbu. Po roce 1989 přešla budova na Okresní úřad Klatovy, který ji v dražbě prodal.